Jan Louda je v současnosti nejlépe postaveným českým badmintonistou na světovém juniorském žebříčku. Klíčový člen sestavy českého družstva na mistrovství světa juniorů v Bilbau, kde dokázal porazit soupeře z Koreje a sehrát skvělé zápasy ve dvouhře i čtyřhře po boku Petra Berana. Stříbrný medailista z MMJ ČR v Orlové a vítěz MMJ Slovenska v Trenčíně.
Úspěšného badmintonistu z Plzně, kde trénuje pod vedením kouče Josefa Rubáše, jsme zpovídali v mezičase bloku mezinárodních turnajů a bloku mistrovství ČR. Ve svých odpovědích dal nahlédnout do svého současného tréninkového i životního zázemí, badmintonových plánů a cílů i vysvětlit, proč letos nebude startovat na MČR juniorů.
Jak jsi spokojený se svým vystoupením ve „federálním dvojboji“ na MMJ Slovenska a Česka?
Velmi spokojený.
Formu jsme ladili právě na období mistrovství světa, Czech a Slovak Junior. Jsem rád, že se mi na všech třech turnajích povedlo zahrát tak dobře. Získané body mě posunou do první světové desítky a zajistí mi místo mezi osmičkou nasazených na mistrovství Evropy.
Jak důležité jsou pro tebe tyto turnaje v domácím a téměř domácím prostředí? Máš speciální motivaci, když se hraje v Orlové?
Před českými fanoušky chci pokaždé uspět, takže velmi důležité. Vážím si jejich podpory a chci ji oplatit dobrým výkonem. Zní to jako stokrát napsaná fráze, ale je to tak.
Posledním vrcholem, který zbývá v sezóně 2016, bude juniorské mistrovství ČR. Budeš hrát pouze dvouhru, nebo i další disciplíny?
Juniorské mistrovství jsme se po pečlivé úvaze rozhodli vynechat. V nabité sezóně si musím najít místo i na odpočinek, plnění školních povinností a souvislý trénink.
Ve dvouhře jsem mistrovství vyhrál už v předchozích dvou letech, loni jsem vyhrál české mezinárodní mistrovství, letos jsem byl ve finále. Myslím, že o svých herních dovednostech na úrovni juniorů jsem přesvědčil. Rád bych se dostal výš. Mým nejbližším cílem bude medailově uspět na mistrovství republiky dospělých.
Rok 2017 pro tebe bude posledním mezi juniory. Budeš se více orientovat na velké juniorské akce (ME U19 na jaře, MSJ na podzim), nebo spíše na postupné prosazení mezi dospělými?
Na obojí.
Rád bych uspěl na mistrovství Evropy a mistrovství světa juniorů, ale zároveň jsem připravený se dostat co nejvýše na světovém žebříčku dospělých. Jdeme postupnou cestou, neplánujeme zběsilé objíždění turnajů v honbě za body, nicméně i tak se mi je daří sbírat. Loni v červnu jsem byl na světovém žebříčku kolem 1400. místa, nyní už jsem kolem 400. příčky. Něco mi říká, že podobné zlepšení už se mi nikdy nepovede.
Badmintonový život je v mnohém složitý – když se ohlédnu za seriálem turnajů 14 dní na MSJ v Bilbau a pak hned dva mezinárodní turnaje, je to velké množství času na cestách. Jak se ti daří skloubit mezinárodní turnaje a přípravu se školou?
Daří se mi to zatím bez problémů a rád bych v tom pokračoval. Na turnajích chci sbírat dobré body, ve škole dobré známky.
Dnes v juniorské věkové kategorii už se utkáváš s hráči, kteří jsou často členy národních center či juniorských center svých zemí a mají skvělé zázemí i přípravu. V čem je kouzlo „plzeňské cesty“, kdy i s menším počtem tréninků dovedete konkurovat evropské špičce?
Jak dokazují moje výsledky, v Plzni se nám podařilo vybudovat fungující tým. Rodiče mě všestranně podporují, Pepa Rubáš mě připravuje po kondiční a badmintonové stránce, rozebíráme spolu videa a učím se základy taktiky, mám potřebný sparing, spolupracuji s fyzioterapeutkou, začínám pronikat do tajů správné životosprávy a výživy. Všem, kteří se podílejí na mé přípravě, bych tímto rád poděkoval.
Naše tréninky jsou se zaměřením na rychlost a techniku, pořád spíše odstraňuji špatné návyky než abych se učil nové věci.
Netrénuji moc, během sezóny jednou denně, ale Pepa po mně chce kvalitu a intenzitu. Takže když nemůžu, tak ještě přidám. I když to tedy někdy pěkně bolí. Ale pořád lepší, aby bolel trénink než porážky.
Na mistrovství světa jsi hrál i proti zástupcům velkých asijských zemí a dvakrát velmi dobře, korejského soupeře jsi porazil. Co je třeba udělat pro to, aby podobné výsledky třeba za rok dva přišly i v kategorii dospělých? Aby tobě a samozřejmě i dalším našim reprezentantům tito hráči takříkajíc „neutekli“?
Jak jsem říkal, jdeme postupnou cestou a pořád mám velké rezervy v kvantitě tréninků. Vím, že mohu trénovat dvakrát víc než nyní. Se současným objemem tréninků jsem letos porazil nejlepší hráče z Koreje, Dánska nebo Německa. Doufám, že až se za několik let dostanu na tréninkové maximum, budu schopný čelit těm nejlepším i v kategorii dospělých.
V individuálních turnajích hráváš obvykle pouze dvouhry, ale na MSJ i dříve v týmových soutěžích jste zahráli skvěle čtyřhru s Petrem Beranem. Zůstane do budoucna dvouhra tvou hlavní disciplínou?
Ano, dvouhra je nyní hlavní priorita.
Už v letošní sezóně budu na většině turnajů hrát pouze dvouhru, včetně juniorského mistrovství Evropy, kde chci zaútočit na medaili a být první český kluk, kterému se to povede.
Máš nějaký vzor v aktuálním světovém badmintonu či v hráčích minulosti? V Dánsku, když se objeví skvělý hráč, mluví se o něm, že by mohl být „nový Gade“, chtěl bys být třeba „nový Koukal“?
Nemám herní vzor, jednoho konkrétního singlistu. Snažím se učit od všech hráčů, kteří jsou lepší než já. A že jich je pořád ještě hodně.
Závěrem si dovolím trochu osobnější otázku. Už od malička jsi hráčem s extrémní úrovní motivace – hrát a vyhrávat, vždy jsi byl úspěšný i proti starším hráčům ve vyšších věkových kategoriích. Pracuješ sám nebo s koučem na mentální stránce hry? Co ti pomáhá udržet si ten „hlad“ po vítězstvích a koncentraci? Používáš i nějaká mentální cvičení, motivační citáty/videa… a nebo je to prostě „v tobě“?
Dětský badminton je jiný než juniorský a ten je zase jiný než dospělý. Je fakt, že jsem byl hodně soutěživý a nenáviděl porážky. Teď se svoji povahu snažím využít ve svůj prospěch a dál na sobě pracovat. Vím, že právě koncentrace a zvládnutí klíčových okamžiků zápasů je velmi důležité.
Ale abych ti úplně neutekl z otázky, tak před měsícem jsem se naučil skládat Rubikovu kostku. Už ji stihnu složit skoro za minutu. A citát? „Talent tě dostane před dveře, ale teprve tvůj charakter ty dveře otevře“. Zatím jsem pořád ještě přede dveřmi, ale chci na sobě dál pracovat, abych jednoho dne ty dveře doširoka otevřel.